Podzimní svoboda

tohle místo mám rád.. né že by mě až tak fascinoval ten provazový most přes potok.. vlastně ani ta výška není nijak obrovská.. možná to všechno dělají stromy kymácející se ve větru a jejich nažloutlé listí, které pozvolně padá k zemi.. některé mi dokonce přistanou na natažené dlani.. cítím tu volnost a svobodu, že bych se nejradši rozeběhl po tom mostě s nataženýma rukama a v síle odporu se snažil uchopit poletující listí.. ale ono stačí naklonit hlavu směrem vzhůru, zavřít oči, roztáhnout paže a nechat si listí padat na sebe a až jich na sobě budu mít dostatek, rozeběhnu se.. s úsměvem cítím, jak mě list po listu hladí tvář, jak vánek obchází mé tělo, jak se most postupně rozhupuje od mých nohou.. nezapomenutelný okamžik, který je naprosto osvobozující.. nikdy jsem větší svobodu nezažil.. je to jako bych se sám vznášel mezi tím listím a korunami stromů.. jako bych byl někým jiným a přitom to byl stále já sám.. na tuto chvílo jsem čekal od prvního kroku ze svého domova.. na tohle kouzelně pohádkovské místo.. a najednou.. jakoby se zasavil čas a v ten moment si přeji, abych druhého konce břehu potoka nikdy nedosáhl