Nevinné zrození

Temný stín postupuje,
všem okolo nahání strach,
tma se více prohlubuje,
z nebe padá dusivý prach.

Vrstva k vrstvě se skládá,
mrazivé ticho hlasitě jde,
živou duši okolo sebe hledá,
pohltí ji, co se do něj vejde.

Jedna nevinná v koutě klečí,
čeká na svůj čas,
celou dobu neustále brečí,
že slyší smrtky hlas.

Smrtka skřípavě naklepává kosu,
vesele si prozpěvuje,
setře z ní ranní rosu,
v kalhotách si ulevuje.

Nevinná duše jenom sedí,
nechápavě sledujíc smrtku.
"Co to proboha provádí?"
"Vždyť na mě hodí mrdku!"

Kosa je již plně doklepána,
smrtka si kalhoty stahuje,
vyletí z nich černá vrána,
kolem nevinné duše poletuje.

Poté smrtka spokojeně odchází,
vstříc se svým dalším plánem,
nevinné duši dochází,
že pomalu stává se satanem.