Osudná historka

Potkat vás dvě bylo dáno osudem,
je to jak s pivním sudem.

Bavíš se a piješ dál,
však náhle průser se stal.

Věčná historka Jiřího je,
vždycky s ní tvrdě boduje.

Lenča a Niki se dál smějí,
obě upřímnost najevo dávat umějí.

Však ono by to bez historky nešlo,
jenom mě to už nějak přešlo.

Občas se samy baví a já jen čumím,
potom se mě vyptávají a já uvnitř bulím.

Otázky na tělo to vždy jsou,
nepřestávají a krutě do mě jdou.

Občasný chutě od nich zdrhnout,
při náhodném setkání se jim hned vyhnout.

Jenže to bych je nesměl mít tolik rád,
za své superní kámošky brát.

Osud si se mnou vždy pohrává,
však i zázraky mi dává.

Zázraky vás dvou,
však ještě někdy povím vám historku svou.