Osudný stesk

Stesk nutí mě plakat,
v ruce vlhký kapesník mačkat.

Slzy po tváři mi stékají,
myšlenky jen na tebe se upínají.

Ty krásné chvíle si připomínám,
přes zavřené oči se na tebe dívám.

Čas jakoby se zastavil,
i můj dech najednou zpomalil.

Jenom tlukot srdce je stále rychlejší,
vše dělá láska někdejší.

Škoda, že jsou to jenom sny,
že musím trávit sám tyhle dny.

Myšlenky ale ovládat nedokáži,
mé srdce se nadále snaží.

Jde si za svým a nemohu mu bránit,
tím tě ale mohu dosti zranit.

Proto se raději slzám nebráním,
aspoň tě tak před sebou ochráním.

Možná jsem chtěl více než mohu opravdu mít,
ale aspoň mám příležitost tajně o někom snít.