Ztracená

vzpomínám na jeden zásadní okamžik.. rozhodl jsem se jít proti své vůli a to jenom kvůli štěstí, které by mě cestou potkalo.. ovšem netušil jsem, že se ono štěstí natolik zesílí, že díky němu nebudu vůbec vidět na cestu, po které jsem šel.. z ohromného nadšení, s velikým úsměvem na rtech a veškerými city v srdci jsem se ztratil.. nemohu najít cestu zpět.. ani se nemohu zpětně ohlédnout, protože za mnou absolutně nic není.. jenom pustina a nekonečná poušť.. kde je ta cesta, která mě udělala tak šťastným? ..kde je to světlo, které mě vedlo? ..kde jsi ty sama? ..ztratila ses mi..